WEST COAST SWING: Tanec dvou center – kde leader i follower mají své místo v dialogu

Jedno vs. dvě centra

West Coast Swing (WCS) je tanec trochu jiný než klasické společenské tance. Ty klasické, jako je waltz nebo tango, jsou často o jednom centru. Pár drží těsně pohromadě, těžiště je mezi nimi a pohyb vychází z jednoho „společného středu“. Leader vede, follower následuje, a pár se pohybuje jako jeden organismus.

West Coast Swing je ale trochu jiná liga. Tady se setkáváme s otevřeným držením, s tanečníky dále od sebe a s jejich dvěma centry – každý tanečník má svůj vlastní střed pohybu a z něj vychází jeho vedení nebo reakce na vedení. Držení je tak volnější, kontakt v základu jen lehký, a komunikace mezi partnery připomíná spíš dialog než instrukce.

Co znamená centrum v praxi?

Každý z nás má své těžiště – místo, odkud vychází pohyb a rovnováha. Aby mohl vzniknout skutečný dialog dvou těl, je ve West Coast Swingu zásadní práce s vlastním těžištěm („centrem“) a s tím, jak se centra obou tanečníků vůči sobě chovají. Právě tady leží rozdíl mezi mechanickým následováním kroků a skutečně plynulým, citlivým a inteligentním tancem.

Vedení a následování z těla

Ve WCS se dobré vedení rodí z přesunu těžiště – ne z rukou. Leader nabízí změnu směru či energie tím, že nejdřív pohne svým centrem. Ruka se přidává až jako přenosová linka a navádí následně průběh figury. Mezi zápěstím a centrem přitom existuje jakási pomyslná pružina, která pohyb těžiště tlumočí followeri do společného kontaktu.

Stejně tak follower. Díky změnám v kontaktu použije svou pomyslnou pružinu a rozpohybuje svě těžiště tím směrem a takovou energií, jakou mu leader nabídnul.

Vedení jako konverzace

Ve WCS se vedení potom nepodobá diktátu. Leader neovládá followera jako loutku, ale nabízí. A follower slepě nenásleduje, ale odpovídá. Taneční pár je spíš jako dvě osoby, které si povídají tělem. Jemné změny napětí, drobné posuny těžiště, změny směru – to všechno jsou „slova“ v této tiché konverzaci, kde každý má svůj prostor a zároveň tvoří harmonii.

Komunikační kanál

K tomuto dialogu potřebujeme vytrénovat i náš rám a “connection“. Naše ruce tvoří propojení, které je hlavním komunikačním kanálem. Pokud budeš mít ztuhlé zápěstí, tento komunikační kanál blokuješ. Naopak, když udržuješ stálé jemné napětí pomocí určitých zádových svalů, propojení posiluješ. Ber to jako ladění na stejnou frekvenci vysílání.

Principy konverzace

Pro to všechno je dobré si ještě uvědomit, jaké principy komunikace ve West Coast Swingu platí. Představ si, jak tě může omezovat rozhovor s někým, kdo ti pořád skáče do řeči, nebo kdo si mele svou a tvoje podněty neposlouchá – podobně se cítí i leader, pokud follower klade vlastní prožitek a vlastní vyjádření na první místo. Nebo naopak follower, když si leader pouze aktivně vede jednu figuru za druhou. 

Přestože má WCS oproti jiným párovým tancům větší prostor pro iniciativu followera, pořád je to párový tanec, který vyžaduje respekt k oběma stranám. Leader může vést pasivněji a dát followerovi příležitost přispět do taneční „konverzace“. Follower se může rozhodnout, zda tuto možnost využije. Pokud follower něco přidá, leader má možnost na jeho myšlenku navázat a dialog pokračuje.

Naopak, pokud si follower bere příliš prostoru, leader smí aktivnějším vedením požádat, aby mu zas předal slovo. A follower by měl toto aktivní vedení respektovat.

Správné načasování

Obecně se doporučuje, aby follower nechal leaderovi více prostoru obzvlášť při změně frází v hudbě, čili při přechodu mezi slokou a refrénem atd. Leadeři využívají tyto části písniček pro strukturování tance a vyjádření hudebních efektů, když nastává “velká 1” nebo změna dynamiky v hudbě. No a pokud mu do toho příliš proaktivní follower skočí, může tím celý záměr nevědomky rozbít. Místo jasného akcentu nebo změny dynamiky vznikne zmatek, ve kterém ani jeden z partnerů necítí, že tančí „spolu“. A to je nakonec škoda pro oba.

Proto je užitečné pamatovat na jednoduchý princip: iniciativa followera je kořením, ne hlavním chodem. Když je podána ve správný čas, může tanec nádherně obohatit. Když ale přijde v nesprávný moment, může zhořknout.

Učit se vnímat tyto momenty je dovednost jako každá jiná – přichází s praxí, posloucháním hudby a citlivým vnímáním partnera. A právě to je na West Coast Swingu krásné: když se role respektují a konverzace plyne oběma směry, tanec se stává živým dialogem, ve kterém se harmonicky setkávají dvě centra a obě strany jsou slyšeny a respektovány.