WEST COAST SWING: Příručka tanečníka na tančírně

Původně jsem tento článek zamýšlela jako příručku pro začátečníky na jejich první tančírnu. Nakonec jsem si ale uvědomila, že nejen začátečníci z něho můžou vytěžit zajímavé myšlenky na zamyšlení. Tak schválně, co si o tom budeš myslet. 

Úplně první pohnutkou tedy byli naši milovaní nováčci a snaha, dostat je co nejdřív na tančírnu, alias Social. Aby se na jednu stranu dostali do komunity a na druhou stranu, aby co nejvíce tancovali. Známe to - tanec je o svalové paměti, a proto si ty kilometry na tanečním parketu zkrátka musíme odběhat, pokud se chceme v tanci cítit pohodlněji. 

Při tom ale máme pořád obavu, aby je jejich první zkušenost na tančírně spíš neodradila. Ale jak tedy na to?

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Pojďme si proto společně projít, co by se na takové tančírně mohlo dít a jak se na to připravit. A doufám, že to pak přinese štěstí na příjemné taneční partnery a partnerky.

Fyzická příprava

Abys to přežil ve zdraví a všem se s tebou dobře tančilo, nepodceň přípravu:

• Na čem stojíš aneb frikční mechanika v praxi

Super jsou boty bez podpatku a s hladkou, ideálně semišovou podrážkou nebo podrážkou určenou k tancování. Běžné tenisky mají příliš velkou přilnavost a při rotacích by sis mohl odrovnat kolena a kotníky. Můžeš ale zkusit i obyčejné tenisky podlepené tejpovací páskou nebo na ně jednoduše navleč ponožky. Jsou to ověřené triky, jak dostat trochu té klouzavosti na parketu, kterou potřebujeme. 

Pokud jsi ještě neviděl, jaké taneční boty se na West Coast Swing nejvíc nosí, tak se můžeš inspirovat na stránkách značky Swayd (https://swayd.eu/).

• Hygiena na prvním místě

Na toto téma už máme celý jeden článek (WEST COAST SWING: Taneční tabu, o kterém se nemluví, ale řeší ho každý (aneb jak na parketu vonět), tak ho určitě nevynechej!

• S alkoholem opatrně

Hodně mých netanečních kamarádů a známých neumí pochopit, jak to, že se u nás na tančírnách moc nepije. My například při tančení pijeme alkohol jen velmi zřídka. Hlavně nováčky to ale může svádět k takovému posílení odvahy a ducha. Pro někoho je to skutečně stresující situace, přijít mezi hromadu neznámých lidí a “vyjít s kůží” na taneční parket. Pokud je to i tvůj případ, doporučuju hlavně mít míru. Aby z tebe alkohol nebyl cítit a aby jsi se nedostal do stavu, kdy nedokážeš odhadnout sílu svého connection nebo každá druhá otočka skončí téměř na podlaze. Pořád je to párový tanec, a proto by v jakékoliv oblasti měl platit především ohled na partnera. 

Lekce vs. Tančírna: Dva různé světy

Přechod z bezpečného hnízdečka taneční lekce do „divočiny“ tančírny je obrovský krok pro každého z nás. Je to normální a prošli jsme si tím úplně všichni. 

Největší past, do které se jako nováčci chytáme, je pocit, že tančírna je jen pokračování lekce, jen s více lidmi. Omyl! Jsou to dvě naprosto odlišná prostředí, která fungují podle úplně jiných pravidel.

• Na lekci jde o učení. Jsi tam od toho, abys dělal chyby, a lektoři jsou tam od toho, aby je viděli, rozebrali a pomohli ti je opravit. Jsi tak trochu pod lupou, rozebíráš každý pohyb, každý přenos váhy. Je to trénink.

• Na tančírně se jdeš bavit. Zní to banálně, ale je to tak. Tady nejsme kvůli dokonalosti. Jde o sdílení hudby s partnerem, o neverbální komunikaci, o flow. Chyba na tančírně není diagnostický problém k okamžitému řešení, ale přirozená součást improvizace. Většinou se přes ni prostě přeneseš, usměješ se a tancuješ dál.

Nejednou se i mně stalo, že jsem tančila na tančírně poprvé s nějakým naším nováčkem a hned po tanci se mě ptal na feedback. To ale bohužel ode mě vždy dostal tu stejnou odpověď. 

“Prepáč, ja už mám padla, a tak som sa nesústredila a len som si užívala tanec. 😊”

Ne, že bychom pro vás nechtěli udělat první poslední. Tančírna je ale místo, kde už nejsme lektory a ty nejsi kurzista. Jsme tam všichni společně tanečníci West Coast Swingu, co se přišli trochu odreagovat od každodenních povinností a starostí. Pojď s námi radši hrát na chvíli tu hru, kde svět mimo taneční parket neexistuje a my se necháme jen unášet hudbou.

„No teaching on the social dance floor“ aneb Co dělat, když přijde nevyžádaná rada

A pak je tu ještě jedna věc, která může být pro nováčky trochu matoucí – nevyžádaná rada. Většina lidí ji nejspíš myslí dobře a chce ti pomoct, ukázat ti nějaký tip nebo předat něco, co sami zažili. Jenže v tanci je začátek plný nových informací a někdy je toho zkrátka až moc.

Takže pokud ti někdo během tance začne vysvětlovat, co bys měl dělat jinak, nemusíš to automaticky brát jako známku toho, že něco děláš špatně. A už vůbec to neznamená, že je potřeba se tím hned řídit. Klidně si tu radu vyslechni, poděkuj a nech ji být. Můžeš si z ní něco vzít, můžeš se na ni později zeptat svého lektora – a klidně ji můžeš úplně pustit z hlavy.

Na začátku je úplně v pořádku ještě nevědět, co je pro tebe dobrá rada a co ne. A hlavně: jedna poznámka od člověka na parketu není měřítko toho, jak dobře tancuješ. Jsi tam proto, abys tancoval, zkoušel nové věci a postupně si našel vlastní cestu. A pokud si z tančírny odneseš hlavně radost z tance, děláš to přesně správně.

Jak se elegantně vymezit?

Máš plné právo říct NE. Nemusíš se hned hádat nebo cítit provinile. Zkus to třeba takhle, a hlavně s úsměvem:

• Když ti někdo začne opravovat držení nebo techniku: „Díky za postřeh! Já si ale techniku nechávám na lekce, tady si chci fakt jen vyčistit hlavu a užít si muziku.“ 

• Když zastaví v půlce písničky a začne přednášet: „Škoda každé vteřiny, co hraje písnička! Pojďme tancovat, výuku necháme lektorům.“ 

• Když po tobě bude chtít něco naučit: „Tohle bych ti nerada vysvětlovala špatně. Zkus se zeptat lektora na lekci, ten ti to určitě ukáže líp.“ 

• Když ti cokoliv způsobí bolest nebo nepohodlí: „Auvajs, tohle mě zabolelo / vytáhlo z ramene. Můžeme zkusit jemnější connection?“ 

• A pokud to nepomáhá? Úplně v klidu řekni: „Asi nám to dneska moc nesedlo. Díky za tanec, ale pro teď skončíme.“ A s čistým svědomím odejdi.

  
  

Pocit, že jsi všechno zapomněl

Vstoupíš na parket… hudba hraje... zdá se ti strašně rychlá... všude plno lidí… a ty máš pocit, že si nevzpomeneš ani na sugar push. To známe. Říká se tomu kognitivní přetížení. Tvoje hlava musí najednou hlídat rytmus, těžiště, partnera, okolí a ještě si vzpomenout na figury. Není divu, že to občas zkolabuje.

Uvědom si jedno: je to normální fáze učení. Tvoje nervová soustava to jen zpracovává. Nesnaž se lámat rekordy v počtu figur. Zkušení tanečníci (ti opravdoví!) si mnohem víc užijí čistý, funkční basic, než stresující a zmatené pokusy o komplikované věci, které jsi viděl jednou na YouTube.

A pamatuj si – zralost zkušeného tanečníka se pozná podle toho, že dokáže vytvořit příjemný a bezpečný tanec i pro úplného nováčka. 

Taneční etiketa a přežití na parketu

Abychom se na parketu nepozabíjeli a užili si to, máme pár nepsaných pravidel:

• Kdo vyzývá? Všichni! Je úplně jedno, jestli jsi leader nebo follower, muž nebo žena. Jdi za tím druhým (hezky zepředu, žádné plížení), navaž oční kontakt a normálně se zeptej. Někdy funguje dokonce i obyčejné nabídnutí ruky.

• Odmítnutí nebolí (když se udělá správně). Můžeš říct ne. A někdo může říct ne tobě. Bez omluv a dlouhého vysvětlování. (Ale když odmítneš, protože už nemůžeš popadnout dech, nechoď hned tancovat tu samou písničku s někým jiným. To není úplně košer).

• Střídej partnery. Tančírna je o komunitě. Nemusíš tančit celý večer jen s jedním člověkem. Vystřídej co nejvíc lidí, zkus tanečníky s různou mírou zkušeností.

• Snaž se nebourat. WCS se tancuje ve slotech. Takže celá tančírna je hezky orientovaná v jednom směru. Kdo netančí, měl by být na kraji, aby nepřekážel. 

  Při tanci je to hlavně zodpovědnost leadera, aby on ani followerka do nikoho nevrazili. Říká se tomu floor management anebo i floorcraft. Followerky ale taky netancují naslepo a vnímají své okolí. Případně leaderovi pomohou, pokud si on nevšimne nebo někdo jiný se nečekaně přiblíží do kolizní pozice.

• A když už do někoho narazíte? Hlavně žádné hledání viníka! Oční kontakt, zjistit, jestli žijí, rychlá omluva a jede se dál.

Takže jak na ten první večer?

Během večera stůj spíš u parketu než někde v rohu a neboj se vyzvat k tanci koho chceš. Soustřeď se na základní kroky, poslouchej hudbu a když to pokazíš, hlavně nezastavuj a neomlouvej se – prostě se usměj a napoj se zpátky.

Zkušení tanečníci mají k nováčkům pochopení (všichni tam jednou byli!). Takže hluboký nádech, nahoď úsměv a hurá na parket. Mysli na to, že začátek je vždy nejtěžší. Ale to, co přijde potom, stojí za to!