WEST COAST SWING: Jak na Champion-level Moves?

My všichni milujeme sledování reels a Youtube videí, kde champions tancují West Coast Swing neuvěřitelným způsobem. Kde nedokážeme uvěřit, že je to pořád jenom improvizace. A určitě se mezi námi najdou mnozí, které tato videa na taneční parket přímo přivedla. Nám všem jsou obrovskou inspirací a i k nám na lekce občas přijde začátečník s videem a otázkou, kdy se budeme učit tuto cool figuru.

Pak se dostaneš na onu lekci a zdá se ti, že to vlastně nevypadá jako na tom videu. Pořád ti někdo připomíná vyrovnaná kolena a co ten triple-step? Dělají ho tam champions vůbec? 

Já bych to ale uměl stejně jako na videu, kdyby…

V tomhle jednoduše budeš svým lektorům muset začít důvěřovat. Myslí to s tebou dobře. I když jsme v dnešní zrychlené době všichni tak netrpěliví a chceme všechno vědět ihned. Pořád jsou tu ale zákonitosti, které se uspěchat nedají a žádné zkratky nefungují.

Jako například svalová paměť. Můžeme si vyzkoušet tisíc různých pohybů, ale pokud si je nebudeme hodiny a hodiny na tanečním parketu opakovat, nedostanou se nám z hlavy do svalů a každá další figura nebo technika nám tu předešlou vymaže z paměti. To je vlastně takové malé tajemství lektorů. Ve skutečnosti, když lektoři učí ty stejné základy pořád dokola, mají skvělou příležitost budovat si svou svalovou paměť a vybrušovat techniku. Proto nikdy neváhej, když budeš mít příležitost přijít znovu na začátečnícké lekce! Paradoxně to z tebe udělá lepšího tanečník.

Past zvaná „YouTube kopírka“

Učit se tančit jen tím, že vizuálně napodobuješ videa z finále soutěží, je jako snažit se postavit dům podle fotky fasády. Proč to nefunguje?

Vidíš jen důsledek, ne příčinu: Na videu vidíš finální tvar těla. Nevidíš ale svaly, mikro-pohyby a mechanismy, které ten tvar drží. Všechno to cool vedení, které vypadá, že se děje přes ruce, ve skutečnosti vychází z pevného a aktivního středu těla (core). Pokud se pokročilý pohyb snažíš urvat jen rukama, je to pro partnera nepříjemné a často i nebezpečné. Stejně tak i styling - pokud se budeme snažit jenom máchat rukama, nikdy nedosáhneme stejného vizuálního efektu jako v případě kvalitního pohybu vedeného od páteře.

Neviditelná opora: Tohle platí hlavně pro followery. Mnoho dechberoucích stylingů vypadá jako sólová akce. Když to ale zkusíš na tančírně zopakovat, vypadneš z osy. Proč? Protože na tom videu leader poskytuje neviditelnou podporu a ukotvení v prostoru. Takový styling nelze okopírovat, pokud ti partner nedá stejný counterbalance.

Excentrický pohyb: Na videu není vidět, že svaly partnerů neustále absorbují a tlumí energii. Nejde jen o tahání, ale i o kontrolované brzdění. To dělá profi tanec tak vláčným.

Taneční Dunning-Krugerův efekt

Všichni tím procházíme. Vývoj tanečníka je jako psychologická horská dráha, která má svůj ekvivalent skutečně v každé oblasti života. 

• Fáze 1: Vyjukaný začátečník. Tančíš přísně podle učebnice. Bojíš se, že když pohneš rukou jinak, než ti ukázali v kurzu, zboří se svět (nebo aspoň vypadneš z rytmu). Jsi opatrný.

• Fáze 2: Komplikátor (Vrchol sebevědomí). Zjistil jsi, že umíš pár figur a sem tam trefíš break. A tady přichází peklo. Začneš do socialu rvát champion-level moves nakoukané z videí. Nacpeš tam synkopy a styling hlava nehlava, ale chybí ti technický základ. Často tím úplně zabiješ connection s partnerem jen proto, abys vypadal u zrcadla cool.

• Fáze 3: Pokorný profík. Pád iluzí a návrat k základům. Najednou zjistíš, že největší mistrovství se skrývá v dokonalém, čistém vedení a následování. Že ty nejlepší tance jsou ty nejjednodušší. Pravidla se porušují jen tehdy, když to dává biomechanický nebo hudební smysl.

  
  

  

Pokud se tedy nacházíš někde mezi fází 2 a 3 a cítíš čim dál větší frustraci z toho, že ti to nejde jako na videu, možná by to chtělo malé poohlédnutí. Jak říkáme, návrat k základům nikdy není krokem zpátky!

Kauza propnutá vs. pokrčená kolena

Přesně tahle otázka nedávno rezonovala v jedné vášnivé diskuzi na sociálních sítích. Rozpor mezi vizuálním dojmem a technikou je v dnešním West Coast Swingu obrovský. Když se podíváš na champions, propnutou nohu ukážou jen na zlomek vteřiny – většinou jako vizuální kontrast nebo úder (hit) do hudby.

Když se ale zeptáš porotců na soutěži, co hledají při hodnocení nižších divizí na soutěžích, bývá jednou z nejčastějších odpovědí (mezi dalšími technickými detaily) právě vyrovnaná kolena. A stejně tak na lekcích - dáš si individuální lekci s nějakým champion v délce 45 minut za 150 EUR a slyšíš „Musíš došlapovat přes propnutou nohu.“

Je tedy správně jedno nebo druhé? A odpověď je - ano. Musíme si ale uvědomit, že nižší divize drtíme na vyrovnaná kolena z určitého důvodu. Možná jsou to přenosy váhy, možná rotace kyčlí, možná postavení těla alias pitch&poise. Nebo jedna z dalších technik, která je dalším schůdkem k tomu, abychom tě dostali k tvým vysněným champion-level moves. Platí totiž jednoduchý zákon - pravidla se nejdřív musíme naučit, abychom je uměli správně porušovat. A ti champions si jednoduše už protancovali svou cestu skrz pravidla a už vědí, jak je vhodně porušovat a přitom zachovat connection, vyjádřit musicality a pořád ještě tancovat West Coast Swing.

Kuchařská metafora na závěr

Představ si, že koukáš na luxusní degustační menu z michelinské restaurace (to je to champion video z YouTube). Sbíhají se ti sliny a chceš to hned zkusit uvařit. Přijdeš na lekci k šéfkuchaři (tvému lektorovi) a ten tě nepostaví k lanýžům. Vrátí tě k prkénku a nutí tě hodinu správně krájet cibuli (došlapovat přes propnutou nohu). Pokud totiž nemáš kvalitně zvládnuté kvalitní základní ingredience – stabilní krok, funkční connection, přenos váhy – nemůžeš z nich nikdy uvařit mistrovské dílo. Levné náhražky v podobě okopírovaného vizuálního stylingu bez poctivé techniky zkrátka tak chutnat nebudou. A i když se možná na úroveň michelinské hvězdy nikdy nedostaneme, určitě uznáš, že poctivé domácí kuchyni bez levných náhražek nedokážeme odolat.

Tak zase brzy u dalšího vaření!